co to vlastně je

Hip Hop je styl populární hudby. Je tvořen ze dvou hlavních elementů: Rapování (také známé jako MC-ing) a Dj-ing , ale také s breakdancem a graffiti. Toto jsou 4 hlavní součásti hip hopu a kultury pohybu, které začali na počátku 70. let v New Yorku Afroameričané a Latinoameričané. Termín "Rap" je mnohdy brán jako synonymum ke slovu hip hop, ale je také používán jako odvolání se na praxi, která je jediná a nejdůležitější součást hip hopu.

Charakteristika

Kultura volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, sofistikované poezie, masivních zlatých řetězů, ale bohužel i bezútěšných ghett velkoměst USA, gangů, cracku, kokainu a politiky. Tak by se dal zhruba charakterizovat hiphop. Termín, skládající se z hip - v překladu módní, současný a hop - s významem tance a pohybu.

Jak vznikl

Co je vlastně hiphop? Jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu? Pod pojmem hiphop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty (terminus technicus charakteristického hiphopového rytmu) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem hiphop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl. K hiphopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam, kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomocí úst a mikrofonu, tzv. beatbox.
Hiphop se u nás dostává stále více do popředí. Zasloužila se o to hlavně česká hiphopová produkce, která přiblížila tento, na textech vystavěný, hudební styl širšímu publiku. Většina české populace, na rozdíl třeba od zemí západní Evropy, nedosahuje takové znalosti anglického jazyka, aby dokázala ocenit texty anglicky skládajících autorů.
 

Kdo ho hělá

Co patří k vybavení hiphopové crew (další nezastupitelný výraz označující skupinu hrající hiphop, kterou nelze označit jako kapelu, protože zpravidla nedisponuje žádnými hudebními nástroji)? Na prvním místě je potřeba zdůraznit, že taková crew se skládá z postavy za gramofony, tzv. DJ, a z několika MC (Master of Ceremonies - zpěvák). Právě díky nenáročnosti na vybavení (v porovnání s ostatními styly) se stal hiphop tak populární. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální podložky na plotnách gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly, speciální gramofonové jehly, mixer, sluchátka a sestavu reproduktorů a zesilovačů podle prostředí, kde a pro koho crew hraje.
Hiphop byl vždy doménou černých a vždy tomu tak asi bude. Důvodů je hned několik. Když pomineme pohybové dispozice, nadání k hudbě a kulturní a sociální zázemí, v ghettech a uzavřených komunitách byl tento projev hlavně dříve, vedle sportu, jediným způsobem uvolnění s možností využití tradiční svobody slova ke kritice společnosti. Později, po popularizaci hiphopu, samozřejmě přibyl pro mnoho lidí ještě argument peněz, jejichž může být hiphop velice dobrým zdrojem.
I když míra černých umělců převládá, najde se i několik bílých. Příkladem těch úspěšných mohou být Beastie Boys nebo Cypress Hill. Ti ale mnohdy pocházejí ze stejných sociálních poměrů jako jejich černí kolegové, a proto nelze jejich cestu za hiphopem považovat za kdovíjaké překvapení.
V americké přematerializované společnosti je komerce dovedena do extrémů, které si u nás dovedeme jen těžko představit. To, co u nás považujeme za komerční, by v Americe označili za hluboký underground. Faktem ale je, že v Americe se díky vysoké populaci a vyšší životní úrovni obyvatel stává umělec bohem.
Stačí otevřít jakýkoli americký hudební časopis, ať už je to Rolling Stone, nebo spíše hiphopově zaměřené The Source nebo Vibe. Interpreti jsou tam využíváni převážně jako propagátoři různých značek oblečení, hodinek, bot, značek aut, elektroniky, jídla, ale i společností nabízejících služby jako telekomunikace a stěhování. Tyto časopisy proto spíše připomínají reklamní katalogy a jejich obsah se pod náporem reklam utápí.

Směry

V současnosti se dá v hiphopové kultuře najít několik hlavních subkultur. Ty se ještě, jako v podstatě vše, dají rozdělit na mainstream, tedy komerční proud, a na alternativní nebo underground. Ta hlavní, americká, obsahuje hned několik dalších větví. Jedním z hlavních měřítek v USA je město či oblast, ze které daný umělec pochází.
Tzv. East Coast (východní pobřeží) se týká měst na východním pobřeží. Je to hlavně New York (kolébka hiphopu vůbec), Boston, Philadelphia, Atlanta, Detroit a Chicago. Hiphop pocházející odtud se pozná podle důrazu na rytmy, má velice málo melodie, agresivní zpěv, hodně scratchingu a mixů a hlavní témata, kterými se umělci z této oblasti tradičně zabývají, je problematika diskriminace, ghett, peněz a kriminality. Ke komerčním umělcům této větve se řadí interpreti jako Eminem, Dr Dre nebo Wu Tang Clan. K méně komerčním patří již výše zmínění Fugees, nebo KRS One.
Tzv. West Coast (západní pobřeží) označuje v podstatě jen oblast Los Angeles. Tato obrovská aglomerace s počtem obyvatel převyšujícím populaci celého bývalého Československa má vlastní styl hiphopu, který se odráží od klimatických podmínek, ploché krajiny a sousedícího Mexika. West Coast hiphop se vyznačuje hlavně melodičností, méně agresivním hlasovým projevem, provázaností se soulem a R&B. Nahrávky umělců z této oblasti většinou neobsahují žádné DJské excesy, mixy ani scratche a texty se zabývají hlavně gangy a kriminalitou. Ke komerčnímu směru patří již nežijící 2Pac, nebo Snoop Dogg. K méně komerčním potom třeba Ja Rule, nebo Xzibit.
Další významnou oblastí Ameriky je Florida a karibská oblast. Tam je hiphop silně ovlivněn reggae, dancehallem, ska a dalšími styly, které jsou v této oblasti doma. Tato větev by se dala, co se hiphopu týče, označit za tu nejdivočejší. Je velice těžké popsat, z čeho všeho se skládá, ale směrodatná je angličtina a její místní přízvuk, který je i pro rodilé Američany velice těžce srozumitelný. Já jsem se v této oblasti před dvěma lety pohyboval a potřeboval jsem na "jazykovou asimilaci" několik dní. Problémem je, že alternativní scéna je natolik alternativní, že se mnohdy nedostane za hranice ostrova, kde byla vytvořena. Velice silná hiphopová tvorba je na Jamajce, Haiti a v Dominikánské republice. Díky militaristickým režimům v některých těchto zemích je ale muzika vytvářena buď emigranty v USA, nebo uprchlíky v uprchlických táborech kolem Miami. Před několika lety byla tato muzika světu víceméně nepřístupná, točilo se jen na vinyly a vývoz do Evropy byl minimální. V současnosti je situace díky (ne vždy legálním) možnostem internetu o něco lepší. Právě díky uzavřenosti a izolaci umělců je téměř celá scéna alternativní. Špičkou je zde skupina Hot97, Beenie Man, Kiprich Killa Banton, nebo Mr. Vegas.
Tímto je pokryta nejvýznamnější část hiphopu amerického kontinentu. V Evropě je situace ještě méně přehledná. Umělců jako takových není tolik jako v Americe, ale každá scéna má svá specifika, obvykle daná místním úředním jazykem. Mezi ty nejvýznamnější zóny Evropy patří scéna Velké Británie, Francie, Polska, Čech, Slovenska, Maďarska a Ruska.

Evropa

Evropský hiphop se od toho amerického také významně liší. Starý kontinent postrádá hned několik vyloženě typických hiphopových prvků. V Evropě není tak početná černošská menšina, která by hiphop jak produkovala, tak následně poslouchala, a tak platila umělce. V Evropě také nemáme uzavřené sociálně slabší komunity, které by měly potřebu se takto projevovat. Všude samozřejmě najdeme rasové menšiny, ale v Evropě nikdy nejsou v podobných sociálních a společenských podmínkách jako černoši v amerických velkoměstech.
Spousta lidí také vnímá hiphop jako muziku přístupnou pouze oné černé menšině, což je samozřejmě nesmysl. Nakonec i obsah textů se velice liší. Když vezmeme v úvahu fakt, že v americkém Detroitu s 1,5 milionem obyvatel je za rok více vražd než v celé Velké Británii s 55 miliony, je jasné, že se také texty hiphopu v Evropě budou ubírat jiným směrem, protože právě kriminalita u nás není problémem číslo jedna. Jisté pokusy o napodobování amerických vzorů tu jistě jsou. Třeba u nás, jedna z prvních hiphopových skladeb vůbec - Jižák od skupiny Manželé, se zaobírá tématem bezútěšného prostředí pražského Jižního města.
Velká Británie je co do stylu hiphopu srovnatelná s americkým East Coastem. Tvořících umělců je tu sice méně, ale Anglie byla vždy známá spíše kvalitou svých DJs. Britští DJs pravidelně vyhrávali mezinárodní DJingové soutěže DMC. V současnosti patří mezi špičku label Ninjatune s ruským DJ Vadimem. Další velice kvalitní umělec je třeba Esc, Roots Manuva, nebo Mr. Thing. Protože je britský hiphop ve stínu hiphopu amerického a umělci si ještě nedokáží hraním hiphopu vydělat na chleba tak, jak je tomu třeba v USA, britský hiphop je v současnosti v undergroundu.
Scéna, která se nejvíc mění a nachází se v době rozpuku, je scéna středoevropská a východoevropská. Hiphop u nás se začal významněji vyvíjet relativně pozdě. Vše zapříčinilo období totality, které šmahem potlačovalo všechny deviace a odklony od hlavního proudu. Za průkopníky hiphopové scény v Čechách je považována již výše zmíněná skupina Manželé se skladbou Jižák. Grafiti se začaly objevovat také v tomto časovém horizontu a pomalované vagóny pražského metra se staly světoznámými. Skupiny nejvýznamněji působící na české scéně jsou všechny kromě výjimek hluboko v undergroundu.
Asi se právem ptáte, jak se mohl tento článek vůbec do Muzikusu dostat. Protože se hudební scéna stále vyvíjí a vlivy moderní a elektronické hudby zasahují i do konzervativních klasických stylů, rozhodli jsme se zařadit i články, zabývající se jinou než výhradně instrumentální tvorbou. V této části bychom chtěli pravidelně přinášet informace o alternativních a moderních hudebních stylech. V příštím čísle budeme navazovat českou a středoevropskou hiphopovou scénou a článek doplní rozhovor s jednou ze současných nejlepších polských hiphopových skupin, WWO (We Wľasnej Osobie).

Dějiny

Jamajský DJ Kool Herc se v roce 1967 přestěhoval z Jamajky do New Yorku. Přinesl sebou jamajský způsob zpěvu tehdy známého jako "toasting", který lze charakterizovat jako recitování improvizovaných veršů do rytmu reggae. Používal dva gramofony, na kterých střídal dvě různé nahrávky, a vytvářel tak naprosto unikátní mix. V průběhu svého hraní vykřikoval hesla jako "Throw your hands in the air, and wave'em like ya just don't care!", dnes pojmenovaná jako rap, dříve označována jako MCing (zkratka Master of Ceremonies, nebo také Microphone Checker). Později se věnoval jen DJingu a zpěv přenechal svým dvěma kolegům. Tak vypadala první hiphopová skupina - Kool Herc and the Herculords.
DJ, který roku 1970 objevil scratching, se jmenoval Grand Wizard Theodore. Jak to již u objevů bývá, stalo se to naprostou náhodou. Theodore jednou při tréninku s gramofony pustil doma hudbu moc nahlas. Slyšel křik své matky, podržel ruku na točícím se gramofonu s deskou, aby ji zastavil a slyšel, co po něm chce. S takto vylouděným zvukem potom dál experimentoval. Později dostal ocenění od International Turntable Foundation za vynález "scratche".
Jedna z prvních hiphopových skladeb byla zároveň deskou, které se prodalo celosvětově přes 2 miliony kopií. Jednalo se o Rappers Delightod skupiny Sugar Hill Gang.
První vyloženě komerční skupinou se stali Run D. M. C., jejichž image zlatými řetězy ověšených a značkově oblečených "niggaz" se stala vzorem pro budoucí komerční hiphopové interprety. Byla to první skupina sponzorovaná firmou oděvního průmyslu. Sponzoring v řádu šesti cifer amerických dolarů jim nabídl Adidas.
Roku 1986 vydala Run D. M. C debut Raising Hell, který si zakoupilo přes 3 miliony Američanů, a byla první skupinou slučující rap s rockem ve skladbě Aerosmith Walk This Way.
Nejúspěšnějším hiphopovým singlem vůbec se stalo Killing Me Softly od Fugees, kterého se prodalo jen v USA přes 9 milionů kopií.