záhady-posmrtný život?

Nikdo z nás smrti neuteče, ať dříve nebo později nás osud dostihne. Ale co je potom? Posmrtný život? Nebe, peklo, nebo si můžeme vybrat jako jsem četla na jedněch nejmenovaných stránkách?Pokud se zajímáte o tyto otázky, určitě vás zaujme tento článek....
Nová výzdoba se v té nemocnici objevila nedlouho před loňskými vánocemi. Je umístěna na zdech v nemocničních pokojích, dosti vysoko, mimo dosah a dohled stojícího člověka . Jsou to zezpodu hleděno, podivné tvary z tvrdé lepenky.
Výzdoba je umístěna ve velké nemocnici v jednom britském městě. Nemocniční pokoje jsou tam svědky četných pokusů o resuscitaci i úmrtí.
Osmadvacetiletý íránský lékař dr. Aziz Zemouri (to je pseudonym) pobíhá po nemocnici stejně rychle jako všichni jeho kolegové. Občas přitom pohlédne na lepenkovou dekoraci. Když to vidí jeho kolegové, ptají se, jak experiment pokračuje.
O co jde? Lepenkové dekorace umístěné blízko u stropu nemocničních pokojů jsou součástí experimentu, kteří dr. Zemouri řídí od konce minulého roku.Jde o první experiment na světě, který má prokázat existenci či neexistenci tzv. zážitků blízkých smrti - zvláštních stavů, o nichž svědčí lidé, kteří zažili stavy vážného traumatu, přiblížili se smrti a jsou přesvědčeni, že na okamžik zažili "posmrtný život".
Experimentu se nevědomky účastní asi 300 pacientů. Samotný experiment se odehrává v tajnosti: proto nelze zatím zveřejnit, v které britské nemocnici se koná. Zkoušky začaly koncem loňského roku a budou pokračovat až do letošního podzimu. Poprvé by měli být lékaři schopni odpovědět na jednu z nejspornějších otázek naší doby.
Nejčastěji zažívají ony "zážitky blízké smrti" oběti automobilových nehod a srdečních infarktů. Typické příznaky mají pět etap: Nejprve začne pacient pociťovat bezbolestný stav blaženosti. Pak následuje pocit, že pacient cestuje tunelem k ostrému světlu. Posléze dorazí na "místo světla". Tam ho přivítají jeho známí z minulosti, někteří z nich jsou mrtví. Někdy pak následují i náboženská vidění.
Podle průzkumů, které prováděli američtí lékaři, jdou možná tyto zážitky ruku v ruce se zážitky, kdy člověk v bezvědomí opustí své tělo. Mnoho pacientů svědčí o tom, že jak leželi na posteli nebo na operačním sále, opustili své tělo a vzlétli ke stropu nemocniční místnosti, odkud pozorovali své bezvládné tělo i všechno, co se v místnosti dělo. A právě tyto zážitky jsou jádrem experimentu dr. Zemouriho.
Zážitky blízké smrti poprvé zaznamenal v sedmdesátých letech americký lékař Raymond Moodie . Jeho svědectví bylo zpočátku odmítáno jako nesmysl, jako sci-fi, ale pak začalo o těchto zážitcích svědčit stále větší množství lidí. Podle jednoho amerického průzkumu tvrdí dvacet procent Američanů nad čtyřicet let, že sami měli takovýto "zážitek blízké smrti".
Nyní začali tyto jevy zkoumat lékaři. Etapy blížící se smrti lze vysvětlit neurologicky: pocit blaženosti a ukončení bolesti v důsledku toho, že tělo záměrně otupuje svůj nervový systém vyměšováním endorfinů (hormonů štěstí), je stimulován optický kortex, což vyvolává pocity světla a tmy a paměť přivolává životní zážitky.
V důsledku výzkumu, prováděného v Británii a na berlínské univerzitě, začali vědci souhlasit, že zážitky "blízké smrti" skutečně svědčí o tom, jaké to je, když člověk umírá. Nedá se ale dokázat, co se děje, jestliže člověk skutečně zemře - "vidění posmrtného života" jsou označována za výplody imaginace, založené na zkušenostech pacienta, v důsledku traumatu jimž pacient prošel. Jak řekl jeden německý vědec: "Kdyby měl při těsném předsmrtném zážitku vidění Krista jihoamerický Indián, který v životě neslyšel o křesťanství, to by bylo pozoruhodné. V křesťanské společnosti to ale pozoruhodné není."
Zajímavou otázkou jsou ale právě zážitky uvolnění pacientů z vlastního těla. Pacienti mnohdy svědčí o tom, že "vypluli" ze svého těla směrem nahoru, pluli ke stropu místnosti a někdy odpluli z místnosti pryč. Přitom rekapitulují rozhovory, které se v místnosti odehrály, když byli sami v bezvědomí.
Takových případů byly zdokumentovány stovky, ale až do experimentu dr. Zemouriho je nebylo možno vědecky spolehlivě podvrdit ani odmítnout. Jeho experiment je jednoduchý, vědecky přijatelný a nijak nenarušuje léčbu pacientů.
"Má-li být experiment důvěryhodný," vysvětluje lékař, "je nutno sledovat větší počet pacientů po určitou, delší dobu. A musíte být schopen dokázat, že když vám říkají, že "vyplavali" ze svého těla a pluli u stropu místnosti, že tam viděli něco, co není vidět z postele, že si tam povšimli něčeho výrazného, o čem nemohli vědět, že to tam je."
A proto je na operačních sálech a v nemocničních pokojích zmíněné britské nemocnice ona"výzdoba". Je v ní něco, co je možno spatřit jedině, pokud se člověk pohybuje těsně u stropu místnosti. Ani lékaři v této nemocnici nevědí, co to je. Budou potvrzovat svědectví pacientů teprve, poté, co je obdrží.
Dr. Zemouri je přesvědčen, že bude mít "pozitivní výsledky" už koncem léta. Možná je má už teď, ale výsledek experimentu bude nejprve zveřejněn ve vědeckých časopisech.