SRDCE SVÝ ZE ZLATA NA DLANI NOSÍM UŽ MI HO NEBERTE, O TO VÁS PROSÍM . CELÉ JE ROZBITÉ, V DLANI SE DROLÍ. TO, CO Z NĚJ ZBYLO, JE POKRYTO SOLÍ. TRÁPÍM SE. PLÁČU, JAK RANĚNÉ ZVÍŘE NECHÁM SI UKOVAT ŽELEZNÉ MŘÍŽE. ABY MĚ CHRÁNILY PŘED LIDSKÝM ZLEM, BUDU JE NOSIT NOCÍ I DNEM. BÁT UŽ SE NEMUSÍM, MŘÍŽE UŽ MÁM, UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ SI JE NESUNDÁM !